JSON nebo XML?

Toť otázka, která začíná být aktuální zejména v souvislosti s fenomenem příchodu mobilních klientů. V jejich případě totiž hrají důležitou roli zpoplatněné mobilní datové přenosy. Připojení pomocí WiFi není často k dispozici vůbec, nebo je velmi pomalé a klient tak musí realizovat datové přenosy prostřednictvím mobilní sítě. V ní má datové přenosy buď omezeny limitem na objem přenesených dat, které má k dispozici v rámci měsíčního paušálu, nebo platí per use za každý MB. V takovém případě přináší použití JSONu významnou výhodu, neboť objem přenášených dat může být v tomto případě i řádově nižší. To je pro klienta samozřejmě výhodné, ale při hodnocení výhod a nevýhod této technologie musíme vzít v potaz i dopad na stranu druhou, kterou je aplikační server a potažmo IT architektura celého  prostředí, ve kterém jsou aplikace provozovány.
S XML je totiž spojena řada podpůrných specifikací, vyvinutých během řady let pro potřeby podnikového nasazení služeb, kterých "klasické" SOAP Web servicy v praxi hojně využívají: 

• XML Payload Handling: XML Namespaces, XML Schema, XPath, XQuery, XInclude, XML Pointer 
• Interakce: SOAP, WS-Notification, WS-Addressing, WS-Eventing, WS-Enumeration 
• Výměna metadat: WS-Policy, WS-MetadataExchange, WSDL 2.0 Core, WSRF
• Bezpečnost: WS-Security, XML Signature, XML Encryption, WS-Trust, WS-Federation       
• Reliable Messaging: WS-ReliableMessaging, WS-Reliability, WS-RM Policy Assertion 
• Řízení transakcí: WS-BusinessActivity, WS-AtomicTransaction, WS-Coordination, WS-CF

Vyzrálost SOAP/XML je mnohem vyšší, než u REST/JSONu a toto je třeba vzít v úvahu při návrzích řešení a vyhodnocení jejich dopadu na stávající architekturu. V případě, kdy máte k dispozici OSB 12c, je vaše situace výrazně usnadněna, neboť nabízí současnou podporu obou těchto standardů.